Listopad 2007

info o ptakopysk

9. listopadu 2007 v 17:19 | Kitykaty |  ptakopysk
PTAKOPYSK Daleko ohroženějším zvířetem než koala je v Austrálii ptakopysk. Kdysi žilo na rozsáhlých územích Austrálie včetně centrálních a severních oblastí několik druhů ptakopysků. Dnes už existuje pouze druh jediný, a to podstatně slabší, než bývali jeho předkové před mnoha miliony let. Podle přírodovědců bude třeba pozorně zkoumat a srovnávat dlouhodobý vývoj populací ohrožených druhů.
délka těla 40 - 55 cm
hmotnost 750 - 2 000 g
Znaky:
Široký kachní zobák a veslovitý ocas vysloužily ptakopysku pověst nejpodivuhodnějšího savce na světě. Nohy opatřené plovacími blánami používá k plavání a kormidlování. Velmi měkký kožich ho ve vodě chrání před prochladnutím.
Výskyt:
Vyskytuje se podél celého východního pobřeží Austrálie od severního Queenslandu až po východ Jižní Austrálie, kromě toho též na Tasmánii. Ve velkých a malých stojatých vodách a v jejich blízkosti, dále též v klidných úsecích řek a potoků.
Zajímavosti:
Ptakopysk patří k několika málo savcům, jejichž mláďata se líhnou z vajec. Samička snáší dvě vejce, která pak zahřívá. Po vylíhnutí mláďata po dobu několika měsíců sají. Samečci mají na zadní noze ostrý trn, který je napojen na jedovou žlázu. Využívají ho k obraně a u malých zvířat může působit i smrtelně.
POTRAVA
Ptakopyskové jsou velcí jedlíci. Denně zkonzumují potravu odpovídající třetině váhy těla. Protože nemají zuby, ulovenou potravu (drobné korýše, larvy, rybky a červy) ukládají do lícních toreb a pak ji v klidu na břehu rozmělní jazykem a rohovitými destičkami uvnitř zobáku.
ROZMNOŽOVÁNÍ
Do nory určené k odchovu mláďat vede dvacet až třicet metrů dlouhá podzemní chodba. Doupě je prostorné a vystlané trávou a listy. Ptakopyskové žijí většinou osaměle. Samci vyhledávají samice jen v období námluv od srpna do října, což je na jižní polokouli jarní období. Dva až tři týdny po spáření snese samice jedno až tři vejce, každé o velikosti necelé dva centimetry. Jsou obalena měkkou, pružnou skořápkou. Vejce přilnou k sobě a samice je zahřívá ve stočené poloze. Po deseti dnech se líhnou holá a slepá mláďata, o velikosti zhruba dva a půl centimetru. Šestnáct týdnů jsou slepá. Po tu dobu je matka živí mlékem, které má vysoký obsah železa a nízký podíl laktózy. Po čtyřech měsících, když mláďata měří asi třicet centimetrů a mají hustý kožíšek, noru opouštějí.

info o ptakopysku

9. listopadu 2007 v 17:18 | Kitykaty |  ptakopysk
PTAKOPYSK Daleko ohroženějším zvířetem než koala je v Austrálii ptakopysk. Kdysi žilo na rozsáhlých územích Austrálie včetně centrálních a severních oblastí několik druhů ptakopysků. Dnes už existuje pouze druh jediný, a to podstatně slabší, než bývali jeho předkové před mnoha miliony let. Podle přírodovědců bude třeba pozorně zkoumat a srovnávat dlouhodobý vývoj populací ohrožených druhů.
délka těla 40 - 55 cm
hmotnost 750 - 2 000 g
Znaky:
Široký kachní zobák a veslovitý ocas vysloužily ptakopysku pověst nejpodivuhodnějšího savce na světě. Nohy opatřené plovacími blánami používá k plavání a kormidlování. Velmi měkký kožich ho ve vodě chrání před prochladnutím.
Výskyt:
Vyskytuje se podél celého východního pobřeží Austrálie od severního Queenslandu až po východ Jižní Austrálie, kromě toho též na Tasmánii. Ve velkých a malých stojatých vodách a v jejich blízkosti, dále též v klidných úsecích řek a potoků.
Zajímavosti:
Ptakopysk patří k několika málo savcům, jejichž mláďata se líhnou z vajec. Samička snáší dvě vejce, která pak zahřívá. Po vylíhnutí mláďata po dobu několika měsíců sají. Samečci mají na zadní noze ostrý trn, který je napojen na jedovou žlázu. Využívají ho k obraně a u malých zvířat může působit i smrtelně.
POTRAVA
Ptakopyskové jsou velcí jedlíci. Denně zkonzumují potravu odpovídající třetině váhy těla. Protože nemají zuby, ulovenou potravu (drobné korýše, larvy, rybky a červy) ukládají do lícních toreb a pak ji v klidu na břehu rozmělní jazykem a rohovitými destičkami uvnitř zobáku.
ROZMNOŽOVÁNÍ
Do nory určené k odchovu mláďat vede dvacet až třicet metrů dlouhá podzemní chodba. Doupě je prostorné a vystlané trávou a listy. Ptakopyskové žijí většinou osaměle. Samci vyhledávají samice jen v období námluv od srpna do října, což je na jižní polokouli jarní období. Dva až tři týdny po spáření snese samice jedno až tři vejce, každé o velikosti necelé dva centimetry. Jsou obalena měkkou, pružnou skořápkou. Vejce přilnou k sobě a samice je zahřívá ve stočené poloze. Po deseti dnech se líhnou holá a slepá mláďata, o velikosti zhruba dva a půl centimetru. Šestnáct týdnů jsou slepá. Po tu dobu je matka živí mlékem, které má vysoký obsah železa a nízký podíl laktózy. Po čtyřech měsících, když mláďata měří asi třicet centimetrů a mají hustý kožíšek, noru opouštějí.

míša (zvířátka)

9. listopadu 2007 v 17:11 | Kitykaty |  Spřátelené blogy!
No tak tenhle blogís je fakt super je hlavně o zvířatech a opravdu ho musíte navštívit takže kikejte!!: http://zvirata13.blog.cz/


Nikol (zvířata)

1. listopadu 2007 v 13:50 | Kitykaty |  Spřátelené blogy!
Tenhle blog je o zvířatech ale i spostu dalších věcech tah neváhejte a klikně na : http://nikola-jehla.blog.cz/